Rostlina je celá jedlá, má velmi okrasné květy a chutí připomíná ředkvičky. Silné přírodní antibiotikum.

Základní informace

• Název – lichořeřišnice větší (Tropaoleum majus)
• Květ – kvete od června až do prvních mrazíků v září a říjnu
  
• Plod – trojpouzdrá ledvinovitá tobolka, sklízí se v srpnu a září
  
• Opylení – ?
  
• Rozměry – dorůstá do výšky asi 30 cm, rychle se roztahuje do šířky, stonek může být dlouhý několik metrů
  
• Odolnost – je dobré ji chránit před silným větrem, aby se nepolámaly pnoucí lodyhy. Mají ji rádi mšice a dřebčíci.
  
• Půda – má ráda chudší, propustnou půdu
  
• Světlo – miluje slunné stanoviště, v polostínu roste také dobře, ale má pak málo květů
  

Pěstování

• Předpěstování – ve druhé polovině dubna vysejte semena do sadbovačů. Semena vkládejte do 2 cm hluboké jamky po dvou až čtyřech, vzájemně se tak budou podporovat v klíčení, rostliny budou hustší a více pokvetou. V teplotě nad 18 °C ve vlhčené půdě vyklíčí během tří týdnů. 
• Přesazení na záhon – předpěstované rostliny vysaďte na záhon až v druhé polovině května po posledních jarních mrazících.

Sousedské vztahy – ke komu lichořeřišnici vysadit?

Lichořeřišnice se skvěle hodí jako půdní pokryv pod divoká rajčata, kde drží vlhkost. Je skvělý parťák i pro ovocné stromy, kterým zmírňuje houbové choroby. Další dobří parťáci: fazole, hrách, brambory, okurky, košťáloviny, růže. Mezi košťálovou zeleninu se sází proto, že odlákává mšice a dřepčíky z košťálovin, které pak mohou klidněji růst. V blízkosti lichořeřišnice je vhodné vysadit afrikány – přilákají pestřenky, které se pustí i do mšic na lichořeřišnici.

Zajímavosti

• Lichořeřišnice je skvělé přírodní antibiotikum, které ale neničí přirozenou mikroflóru zažívacího traktu. Vysokou účinnost zajišťuje glykosid glukotropeolin, který se z těla vylučuje močí a dýchacími cestami a všechno vyčistí. Lichořeřišnice údajně nemá žádné vedlejší účinky ani pře předávkování.
• Druh lichořeřišnice hlíznatá má velký význam v Andách, kde ji v horských zemědělsky málo produktivních oblastech pěstují jako brambory. Má velmi výživné hlízy (80 % sacharidů, 15 % bílkovin, velké množství beta-karotenu a vitamínu C). Syrové hlízy nejsou dobré, je třeba je uvařit nebo jinak tepelně upravit, pak zesládnou. Často se pěstuje v řádcích ohraničujících políčka, za účelem odrazení živočišných škůdců i plísňových onemocnění, tato její schopnost se připisuje vysoké úrovni isothiokyanátů.
  

Výrobky

Lichořeřišnice je celá jedlá včetně semen. Chuť se podobná ředkvičkám, je mírně štiplavá a kořeněná.

• Dávkování – denní dávka čerstvé lichořeřišnice by měla být max. tolik gramů, kolik kilogramů vážíte
• Salát – čerstvé květy a mladé listy jsou chutné do salátů, ale již za hodinu se v nich začínají rozkládat účinné látky a nabývají ostrou chuť (hlavně listy). S listy je salát ostřejší až palčivější.
• Kapary – poupata a nezralá semena se dají nakládat jako kapary
• Semena – mají nejvíce účinných látek. Při dozrávání je vhodné mít na zemi rozloženou fólii, na kterou semena padají, a postupně je vybírat. Semena se suší při teplotě do 40 °C běžně na novinách nebo sušicích sítech. Uchovávat je se doporučuje ve sklenicích s víčky. Lžičku drceného semene lze spařit po dobu asi 15 minut v šálku vody a pít 3–4× denně mimo jídla při vleklých urologických potížích nebo při kašli s přítomností obávaného zlatého stafylokoka.